neděle 25. ledna 2015

Mona

Autor: Dan T. Sehlberg
Nakladatel: Kniha Zlín
Rok vydání: 2014
Žánr: severská krimi


Anotace:
Eric Söderquist, stockholmský profesor informatiky, vymyslel systém, který za pomoci přenosu myšlenek umožňuje handicapovaným lidem používat internet. Jeho žena Hanna upadá do kómatu poté, co vynález svého manžela testovala. I když se to všem jeví jako šílený nápad, Eric je přesvědčený, že se nakazila počítačovým virem známým pod názvem Mona, který pustoší ekonomiku celého světa, především Izraele. A že jediný způsob, jak ji vyléčit, je vystopovat jeho tvůrce, Libanonce Samíra Mustafu, který býval předním odborníkem na počítačové viry v MIT Cambridge a jehož rodinu zabili právě agenti Izraele. Pátrání ho za dramatických a čím dál nebezpečnějších okolností zavádí na Blízký východ a izraelská rozvědka Mosad, FBI i Hizballáh střeží každý jeho krok na cestě vedoucí přes Francii a Izrael do pásma Gazy.



Stručné nastínění obsahu

Vynálezce nejsilnějšího počítačového viru na světě s názvem Mona má za úkol narušit izraelské bankovnictví. Poté jeho tvůrci nabídnou antivir, ale pouze výměnou za návrat hranic do podoby v roce 1967. Tento vir ničí bankovnictví celého světa a trápí především Hannu, která má na starosti počítačovou technologii a ochranu bankovního systému. Její manžel Eric se s tímto virem setkává také a má pocit, že jím onemocněla i Hanna, která zkoušela jeho internetový vynález. Jeho život se tak bortí jako domeček z karet. To ale netuší, že pod vším musí hledat politické komplikace a nalezení vynálezce nebude vůbec jednoduché.

„Mona! Nakazí nás všechny.“
„Miláčku, blouzníš. Zkus si lehnout.“
Pevně sevřela jeho zápěstí, nehty se mu zaryly do kůže.
„Poslouchej mě! Umřeme!“
Vypadala jako šílená. Že by jí horečka ještě stoupla? Znervózněl.“ (str. 125)





Dojmy a hodnocení

Švédský autor této knihy, Dan T. Sehlberg, je úspěšným podnikatelem v oblasti informační technologie. Je proto samozřejmé a pochopitelné, že svoji prvotinu Mona založil právě na těchto prvcích. Zkombinoval jej však s politickou problematikou a napínavými prvky ze žánru science fiction.

V díle se nachází více dějových linií a mnoho hlavních postav, ve kterých není příliš jednoduché se orientovat. Navíc autor své dílo pojal opravdu poctivě a zaměřil se na mnoho detailů, které na jednu stranu činí příběh sice reálnějším, ale zároveň je pro čtenáře poměrně náročnějším a zdlouhavějším.

„Mona byla hotová. Pomalu ukusoval z tabulky čokolády a přemýšlel o své práci. Měsíce dřiny byly za ním. Teď už musí jen nahrát virus do systému TBI.“ (str. 88)
  
V centru veškerého dění sledujeme společný osobní i pracovní život dvou hlavních protagonistů Erica a Hanny. Tato inteligentní dvojice se soustředí především na svůj profesní život a kariéru, ale spisovatel čtenářům odhaluje nemálo z jejich soukromého vztahu a trablů, které společně řeší.

„Byla už unavená z toho, že s jakoukoli iniciativou musí pokaždé přijít ona. I z toho, že jenom ona cítí nutnost vytahovat na světlo to, co mezi nimi nefunguje. Kde přišla k téhle roli zatrpklé ženské? Kdyby rozhodoval on, všechno by se pokaždé jen zametlo pod koberec.“ (str. 109)

Celá kniha o rozsáhlém množství stránek je rozdělena do tří hlavních částí a to, co se zpočátku zdálo jako jasné a jednoduché, se postupně zamotává v jeden komplikovaný a složitý spletenec událostí, který rozmotáte jen tím, když si Monu přečtete, a já vám ji vřele doporučuji.

  



Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji portálu Severské detektivky.

neděle 18. ledna 2015

Řeka bohů – Bůh pouště

Autor: Wilbur Smith
Nakladatel: Alpress
Rok vydání: 2014
Žánr: historický román


Anotace:
S Tehuti a Bekatou, dcerami královny Lostris, putuje Taita na Krétu, kde se princezny mají v zájmu Egypta vdát za Nejvyššího Mínose, tajemného krále, jehož podobu nikdo nezná, protože stále nosí masku posvátného býka. Když na Krétě vybuchne sopka, čeká Taitu a jeho přátele těžký úkol: obě dívky mají být obětovány k usmíření bohů.











Stručné nastínění obsahu

Bývalý otrok Taita po smrti své milované královny Lostris vychovává její dvě dcery Tehuti a Bekatu a zároveň je přítelem a nejvyšším rádcem faraona Tamuse, který je Lostrisiným synem. Taita lstí získává zlato Mínojců z Kréty, a tak zažehná hrozící válku Egypta s Hyksósy. Události začínají nabírat na tempu a vyvrcholí na Krétě, kde se mají obě mladé dívky provdat za tajemného Mínóse. Okolnosti tomu však chtějí, že se na Krétě osudy princezen dramaticky promění.

„Co se to děje? Obrací se snad svět vzhůru nohama?“ křičel a ukazoval přes rameno. „Moře se zvedá, aby si vyměnilo místo s oblohou.“ Zmocňovala se ho panika.
„Je to jen vlna.“ Stálo mě obrovské úsilí, aby můj hlas zněl klidně.
„Ne,“ zavrtěl prudce hlavou. „Je to moc velké. Blíží se příliš rychle na to, aby to byla jen pouhá vlna.“
„Je to přílivová vlna,“ řekl jsem s jistotou. „Stejná, jaká ve starověku potopila Atlantidu.“ 
(str. 375)





Dojmy a hodnocení

Napínavý a velice zajímavý román s čtenářsky oblíbeným tématem starověkého Egypta od Wilbura Smitha volně navazuje na jeho dřívější román s názvem Řeka bohů.

Celý román je vypracován velice detailně a věrohodně do nejmenších podrobností a čtenář se tak ocitá přímo ve víru historických a velice dobrodružných událostí, ať už je to ve starověkém Egyptě nebo v jiných zemích starověkého světa, či na Krétě, kde se odehrávají závěrečné dramatické okamžiky celé knihy.

„Rodiči mých princezen byli Tanus, jemuž na hlavě zářily rusé kudrny, a přirozená blondýna královna Lostris. Jejich dcery po nich zdědily krásu, díky níž pomalu získávaly proslulost po celém světě. Už teď přijížděli přes širé pouště a hluboká moře do královského paláce v Thébách vyslanci ze vzdálených krajů a delikátně sdělovali faraonu Amosovi zájem svých pánů o manželský a vojenský svazek s egyptským královským domem.“ (str. 15)

Wilbur Smith zobrazuje své hlavní postavy naprosto realisticky a můžeme tak v díle sledovat nejen jejich vzhled, chování, ale také niterní pocity, které jim dodávají na autentičnosti. Dokážeme se do jejich života mnohem lépe vcítit a najít si tak své oblíbence.

Dle mého mínění historický román Bůh pouště bohužel nedosáhl až takových kvalit jako egyptská prvotina tohoto autora. Přesto jej milovníkům starověkého Egypta a napětí vřele doporučuji.



  
Za poskytnutý recenzní výtisk mnohokrát děkuji internetovému knihkupectví Knihcentrum.
Knihu si můžete koupit zde.


úterý 13. ledna 2015

Saeculum

Autor: Ursula Poznanski
Nakladatel: Fragment
Rok vydání: 2014
Žánr: dobrodružné, young adult
 



Anotace:
Strávit pět dní v hlubokém lese a zkusit žít jako ve středověku vypadalo jako výborný nápad. Bastian by si však tento zážitek v klidu odpustil. S účastí na výpravě souhlasil jen kvůli své lásce Sandře. 
Parta dobrodruhů se vydává na cestu i přesto, že místo, kde chtějí tábořit, bylo kdysi prokleto. Staré povídačky o tom, že kdo do lesa vstoupí, nevrátí se už zpět, nikdo nebere vážně. Během první noci přijde prudká bouře a z tábora zmizí první člen výpravy. Zbydou jen podivné vzkazy vyryté do kůry stromu. Když se ho ostatní vydají hledat, začnou bloudit. Pak se ztratí další z nich…

Jak velkou udělali chybu, když nebrali varování vážně? Nechá je les odejít?
 
 
Stručné nastínění obsahu
 
Bastian, student medicíny, je pozván svou novou přítelkyní na jejich larp v lese. Jedná se o skupinu mladých lidí, kteří si hrají na středověké hrdiny. Najdou si tiché a nenápadné místo v lese a chovají se jako ve čtrnátctém století. Bastianovi na celé této akci něco nehraje. Zvláště poté, kdy dostává anonymní telefonát, že se raději nemá této akce zúčastnit. Ne totiž každý člen této skupiny je z jeho připojení se k jejich partě nadšený. Navíc se jede na stejné místo jako minulý rok, které téměř všechny děsí a údajně bylo kdysi prokleto. A co teprve, když se v lese začne ztrácet jeden člen za druhým?
 
„Copak ty je znáš všechny osobně?“ zeptal se Bastian. „Každého, kdo má na sobě drátěnou košili?“
„Jasně, ti všichni patří do mé skupiny.“
„Do skupiny?“
„Do mé skupiny, která hraje hru na hrdiny. Jmenujeme se Saeculum.“ (str. 13)
 



 
 
Dojmy a hodnocení
 
Zajímavá a napínavá kniha Saeculum zobrazuje neobvyklé a neuvěřitelně poutavé téma. Skupinu mladých lidí, kteří si jdou za svým ne příliš dobře uváženým cílem, který se jim však může stát osudným.
 
„Zní to, jako by to mělo ostré, dlouhé a špičaté zuby. Nebo spíš nůž, protože s největší pravděpodobností je to člověk, i když si tím Bastian pomalu přestával být stoprocentně jistý.“ (str. 273)
 
Celému dílu dominuje dynamický a svižný děj, který snad každého čtenáře dokáže pohltit a s nadšením bude očekávat další události, kterým autorka vystavila své hlavní postavy. Musím říci, že již od první stránky, kde se mladí lidé pohybují na středověkém tržišti, mi přišla zajímavá a zábavná a s radostí jsem čekala na zobrazení celého příběhu.
 
V knize je zobrazen také Bastianův vztah s otcem. Jejich vztah není příliš vřelý a příjemný. Jeho otci totiž záleží pouze na výsledcích a prestiži, a proto nutí Bastiana k co nejlepším výsledkům, aby mu nedělal ostudu. O synovo vlastní blaho a spokojenost mu už však tolik nejde. Myslím, že takových vztahů v současné době přibývá a je možné, že se někteří čtenáři alespoň z části s Bastianem dokáží ztotožnit.
 
„Prošel kolem Bastiana do obýváku, vzal do ruky učebnici fyziologie a otevřel ji v místě, kde byla založená.
„Dál ses ještě nedostal? Už ti zbývá jen šest týdnů.“ Hodil knihu zpět na stůl. „Očekávám, výtečné výsledky, to doufám víš. V opačném případě se do medicíny necpi. Mohli bychom si pokazit pověst.“ (str. 46)
 
Saeculum je velice zdařilá kniha, kterou vřele doporučuji všem čtenářům dobrodružných a napínavých příběhů s nevšedním dějem a nejedním šokujícím překvapením.
 
 
  
    
Za poskytnutý recenzní výtisk mnohokrát děkuji nakladatelství Fragment.
Knihu si můžete koupit zde

pondělí 12. ledna 2015

Ve stínu černých ptáků

Autor: Cat Wintersová
Nakladatel: Jota
Rok vydání: 2014
Žánr: historický román, fantasy




Anotace:
V roce 1918 si v kalifornském San Diegu vybírají svou daň smrtící chřipka a první světová válka. Šestnáctiletá Mary Shelley Blacková, pojmenovaná po slavné autorce románu o Frankensteinovi, dívka s přírodovědným nadáním, která se ocitla bez rodičů, odjíždí ke své tetě z Portlandu v Oregonu do San Diega.
Zděšeně sleduje, jak se zde zoufalí pozůstalí hrnou na seance a k fotografům duchů, kde hledají útěchu. Jedním z takových fotografů je i bratr jejího milého Stephena Emberse Julius, jehož Mary Shelley považuje za podvodníka.

Po Stephenově smrti na válečné frontě ve Francii se Mary Shelley vystaví v bouři bleskům, je zasažena a nakrátko umírá. Když se vrátí mezi živé, má zvláštní schopnost – cítit chuť emocí. Stephenův duch se k ní v noci vrací a prosí ji o pomoc – nemůže odpočívat v pokoji, protože ho mučí tajemní obrovští černí ptáci.
Uvěří Mary Shelley v existenci duchů? A podaří se jí odhalit důvod Stephenova utrpení a pomoci mu?




Stručné nastínění obsahu

Mary Shelley Blacková odjíždí po uvěznění svého otce na venkov do San Diega, kde bydlí její teta. Nikoho jiného, kdo by se o ní postaral už totiž nemá. Její život a život všech lidí ztěžuje a ukončuje nejen první světová válka, ale především smrtící chřipková epidemie, která se šíří neuvěřitelnou rychlostí a nemá žádné smilování. Mary Shelley se sama brzy ocitá na prahu smrti, ale tentokrát na vině chřipka není. Její život se mění z minuty na minutu a Mary získává nadpřirozené schopnosti, díky kterým se může setkat se svou životní láskou Stephenem.

„Kolem nás zaječela další siréna. Smrťák mi dýchal za krk a rýpal do mě: Neztrácej ani vteřinu času. Jestli existuje něco, co chceš dodělat, když jsi ještě naživu, raději to udělej brzy. Já se blížím.“ (str. 136)



Dojmy a hodnocení

Ve stínu černých ptáků je neobvyklá, ale ne málo působící kniha, kterou si budou čtenáři pamatovat ještě dlouho po přečtení. Historická témata první světové války a chřipkové epidemie osvěžuje mladá sympatická hrdinka, která je všechno jen je nudná, všední a obyčejná.

„Teta si nemohla dovolit elektřinu, a tak vedle mé postele zářila její tvář a protichřipková rouška v mihotavém světle svíčky.
„Proč máš nasazené ty letecké brýle?“ zeptala se.
Zatáhla jsem za řemínky a cítila jsem, že mám otisky v místech, kde mi guma tlačila na kůži. „Musela jsem s nimi usnout.“ (str. 50)
  
Jak jsem již zmiňovala, v knize nesledujeme lehká témata, naopak. Období od roku 1918 v kombinaci s pochmurným dějem tíží čtenářovu mysl a nedovoluje mu ani na chvilku vydechnout, protože nebezpečí číhá na každém rohu. Mary rozhodně nemá lehký život. Nejen, že její otec je ve vězení, ale smrt se stala běžnou součástí jejího života a sama ji prožívá na vlastní kůži. Často pociťuje pocity zmaru, ztráty a zoufalství.

„Všichni prostě jen čekáme, až nás něco zabije. Zůstalo nám jen strašné utrpení a bolestivá smrt udušením ve vlastních tělesných tekutinách. Jaký má smysl být naživu?“ (str. 79)

To vše je doplněno existencí duchů, což dodává celému dílu na fantastičnosti. Tento prvek spolu s nešťastnou láskou dodává celému dílu na čtivosti a mohu vám tak slíbit, že četby nebudete litovat. Litovat budete pouze toho, že jste se do knihy nepustili již mnohem dříve. Tak na co ještě čekáte? J





Za poskytnutí e-knihy mnohokrát děkuji internetovému knihkupectví Knihcentrum.
Knihu si můžete koupit zde.






neděle 4. ledna 2015

Plavba smrti

Autor: Yrsa Sigurdardóttir
Nakladatel: Metafora
Rok vydání: 2014
Žánr: severská krimi




Anotace:
Šestý případ právničky Tóry
Posádka přepychové jachty zmizela beze stopy. Kdo je vrah?
Naše známá sympatická právnička Tóra má před sebou snad nejtěžší a nejbolestnější případ, jaký kdy musela řešit...
Do přístavu v Reykjavíku vplouvá luxusní jachta a plnou rychlostí naráží do mola. Navíc je úplně liduprázdná! Co se stalo s posádkou a rodinou, která byla na palubě, když opouštěli Lisabon?
Prošetřením tohoto prazvláštního případu je pověřena známá advokátka Tóra. Záhady přibývají... Šíří se zvěsti, že loď byla prokletá. Tóře se zdá, že na palubě zahlédla jedno ze zmizelých dvojčat...
Co to má znamenat?
A kde je Karítas, půvabná žena bývalého majitele jachty? Komu patří tělo, které moře vyplavilo o kus dál na pobřeží? Pokud se na lodi vraždilo – kdo je vrah?



 Stručné nastínění obsahu

Luxusní motorová jachta Lady K přijíždí prázdná, protože posádka včetně mladé rodiny s dvojčaty záhadně zmizela. Tóra se na požádání rodičů otce dvojčat ujímá případu vyšetřování zmizení manželského páru a jejich dětí. Má před sebou nejednoduchý úkol. Musí přesvědčit pojišťovnu, že rodina je mrtvá, i když důkazy jsou více než matoucí.

Aegir měl totiž od samého počátku vtíravý pocit, že je něco špatně a nezmizel ani v průběhu plavby. Na lodi, posádce a celé této plavbě je něco divného. Na veselosti rodině nepřidává ani mořská nemoc, zvláštní sny o ženě, které se zdají dvojčatům a co teprve, když je na palubě nalezena mrtvola. Co to všechno má znamenat? A jak to s posádkou této jachty dopadlo?

„V posledních dvou dnech ale všechna média informovala o mysteriózním zmizení veškerého osazenstva motorové jachty, která připlula úplně sama do přístavu v Reykjavíku. Kromě posádky měla být na lodi jedna rodina: manželský pár se dvěma dcerkami. Zprávy o tomto záhadném případu sledoval celý národ, protože šlo o mimořádně podivnou událost.“ (str. 22)




Dojmy a hodnocení

Další kniha z pera této autorka nemůže být opět pro žádného čtenáře zklamáním. Yrsa Sigurdardóttir totiž moc dobře ví, kdy a čím na čtenářovy nervy a psychiku opravdu zapůsobí. V každé kapitole na čtenáře působí řádná dávka napětí a tajemna, což dodává celé knize na čtivosti a kvalitě. Musím přiznat, že nejednou mi lezl mráz po zádech. Zvláště musím pochválit závěr knihy, který je velice krutý a šokující.

„Za normálních okolností by nijak nespěchal, jenže situace na lodi se v žádném případě nedala označit za normální. Teprve nyní si přiznal, že na jachtě panuje dusná atmosféra, a to nejen kvůli nálezu mrtvoly. Nebylo to prostě dobré místo.“ (str. 224)

V kapitolách se pravidelně střídá minulost se současností, kdy Tóra vyšetřuje tento případ a hledá důkazy. Nejen, že sledujeme plavbu na jachtě od samého začátku, ale především se minulost těsně dotýká přítomného vyšetřování a kapitoly na sebe dokonale navazují. Autorka má totiž seskupení knihy a obsah jednotlivých kapitol skvěle promyšlené.

I tentokrát nahlížíme do Tórina osobního života. Sama se musí vyrovnávat s rodinnými starostmi, ale neuniká jim ani v práci se svojí sekretářkou. Autorka odlehčila celý příběh několika vybranými vtipnými momenty mezi těmito postavami a musím přiznat, že mě jejich prožité situace často pobavily.

„Doprovodila ho k východu, kde za recepčním pultem trůnila Bela a šklebila se. Tóra na ni vrhla zlostný pohled a doufala, že si ho správně vyloží. Žádného náznaku strachu či lítosti si na ní však nepovšimla.
„Belo, zapomněla jsem ti vyřídit, že právě volali z lékárny. Zdravotní plenkové kalhotky, které sis objednala už dostali. Velikost XXL.“ (str. 20)

Autorka mě ani tentokrát s příběhem v knize Plavba smrti nezklamala a potvrdila si své umístění na žebříčku mých oblíbených spisovatelů. Pokud stále váháte, zda si máte tuto knihu přečíst, jednoznačně vám ji doporučuji.

  


Za poskytnutý recenzí výtisk mnohokrát děkuji nakladatelství Metafora.
Knihu si můžete koupit zde.



Květy z půdy

Autor: Virginia C. Andrewsová
Nakladatel: Moba
Rok vydání: 2014
Žánr: román pro ženy




Anotace:
Jediný tragický moment na dálnici mění doposud idylický život mladé šťastné rodiny v absurdní příběh. Po otcově smrti zůstávají sourozenci Christopher, Cathy a dvojčata Cory a Carrie se svou matkou sami a hlavně bez prostředků, a tak se Corinna rozhodne pro riskantní návrat k bohatým rodičům, kteří ji však před lety vydědili. Děti zavře do podkrovního pokoje, kde jim vlastně nic neschází, nic kromě čerstvého vzduchu, živých květin a pocitu volnosti.






Stručné nastínění obsahu

Čtyři sourozenci zůstávají sami se svou matkou, protože jejich otec zemřel na své narozeniny při nešťastné autonehodě. Děti se vyrovnávají nejen se smrtí svého otce, ale také se ztrátou domova a domovem novým, kterým se pro ně stává podkrovní pokoj a půda v domě jejich prarodičů. O dětech ví jen jejich babička, která jim stanovila velmi přísná pravidla a nosí jim do jejich pokojů jídlo, protože děti nesmí vycházet ven. Matka dětí má totiž v plánu usmířit se s jejím otcem, který ji vydědil, a stát se tak dědičkou nesmírného bohatství, aby zajistila svým dětem krásnou a šťastnou budoucnost. Kdyby totiž někdy spatřil svá vnoučata, peníze by nikdy nedostala, tak moc ho svým sňatkem zradila. Jsou však její plány tak čestné?

„Už brzy podlehne dědeček maminčině kráse a půvabu a my sejdeme dolů, nastrojeni v nejlepších šatech, se šťastným úsměvem na tváři. A on nás uvidí a pochopí, že nejsme oškliví ani hloupí a že si zasloužíme, aby nás měl rád. Určitě v sobě najde trošku lásky ke svým vnoučatům.“ (str. 62)




Dojmy a hodnocení

Květy z půdy je neobvykle silný a emotivní román. Zakládá se na mnoha protikladech. Nejen, že jde o čtivé a zajímavé dílo, ale zároveň poukazuje na kruté a nepříjemné skutečnosti, z nichž leze čtenářům mráz po zádech. Čtyři krásné děti a ještě krásnější matka, která je však neuvěřitelně sobecká a myslí jen sama na sebe a své vlastní štěstí.

Po celou dobu v příběhu sledujeme pocity dětí, které jsou upřímné, nevinné a mimořádně citlivé. Stále doufají, že je někdo bude mít opět tak rád jako jejich otec a že se časem zalíbí svým prarodičům. Poznávají drsnou a krutou výchovu bez lásky. Nedokáží uvěřit, že jejich vlastní matka může mít s nimi tak nekalé úmysly a nejednou zažívají pocit zrady. Zrada je klíčovým námětem celého tohoto příběhu.

„Teď už to bylo zřejmé. Mamince už nezáleží na tom, co se s námi stane. Chris nemusel promluvit, aby mi řekl, jak vycítil její lhostejnost. Řekly mi to jeho unavené oči.“ (str. 264)

Stáváme se svědky psychických dojmů starších sourozenců, kteří na sebe musí převzít zodpovědnost a ve svém věku přijímají roli rodičů. Musí se vyrovnat nejen se svými vlastními pocity, ale také s péčí o mladší sourozence a následně dosud nepoznané změny dospívání.

„Před tím strašným dnem jsme byli jen bratr a sestra, hrající role rodičů dvojčat. Teď se náš vztah změnil. Už jsme nehráli. Byli jsme upřímnými rodiči Coryho a Carrie. Byli jsme za ně odpovědní, byli naším závazkem a my se k nim úplně připoutali, stejně jako jeden k druhému.“ (str. 264)

Tuto dojemně krásnou a zároveň neuvěřitelně krutou knihu všem vřele doporučuji, ale zároveň upozorňuji, že rozhodně zahýbá vaší psychikou a zůstane ve vaší paměti ještě hodně dlouho. Už teď mohu říci, že se těším na pokračování s názvem Lístky ve větru, ale musím si od těchto krutých činů na chvíli oddechnout.


  

Za poskytnutý recenzní výtisk v podobě e-knihy děkuji portálu knihy.idnes.cz
Knihu si můžete koupit zde.