středa 18. února 2015

Monument – Cesta pustinou

Autor: Emmy Laybourne
Rok vydání: 2014
Nakladatel: Baronet
Žánr: sci-fi, fantasy, dystopie




Anotace:
Děti, jež přežily katastrofu v Monumentu, se konečně dostaly do bezpečí a žijí nyní v uprchlickém táboře v Kanadě. Bratři Dean a Alex pomalu a zdráhavě začínají věřit, že je po všem. Pak se ale dozvědí, že jejich ztracená kamarádka Josie žije.
Josie prožívá nejhorší okamžiky svého života, odtržená od přátel a uvězněná ve střeženém táboře plném krvežíznivých divochů, brutality a každodenního násilí. V důsledku prožitých hrůz ztratila veškerou naději na záchranu.
Astrid děsí přílišný zájem vlády o její ještě nenarozené dítě a spolu s Deanem, Jakem a Nikem se vydávají na cestu v zoufalé snaze najít Nikovu lásku Josii.

Emmy Laybourne přináší závěrečný díl akční postapokalyptické trilogie Monument 14.




Stručné nastínění obsahu

Děti jsou v uprchlickém táboře, kde si zvykají na nový život mimo hlavní ohrožení. I když se zdá v tuto chvíli vše bezproblémové, další potíže je teprve čekají. Astrid je ve vyšším stupni těhotenství a hrozí jí testování, protože byla vystavena nebezpečným chemikáliím a Josie není s celou skupinou. Nachází se v jiném táboře, kde to není ani trochu bezpečné a zažívá velmi těžké chvíle a nejedno týrání. Zdá se ale, že osud je tentokrát na straně dětí, protože v novinách se o nich objevuje článek a Niko se dozvídá, že je Josie naživu a nebyl by to správný skaut, kdyby nenaplánoval nelehkou výpravu, která má jejich strasti zdárně ukončit.

„Niko se tu užíral – stravoval ho zármutek a pocit viny, že na cestě z Monumentu na Mezinárodní letiště v Denveru, kde bylo zřízeno evakuační centrum, přišel o Josii. A umíral touhou něco dělat.
A teď si usmyslel, že pojede Josii zachránit.
Což bylo rozhodně absurdní.“ (str. 18)




Dojmy a hodnocení

Monument Cesta pustinou je posledním závěrečným dílem, který uzavírá trilogii Monument.
Pokud mají čtenáři problém vybavit si děj předchozích dvou dílů, na začátku knihy je důmyslné shrnutí a to v dopise, který píše jedno z dětí. Závěrečný kniha naprosto dokonale navazuje na předchozí díly, a proto se hned vrháme do víru nových zážitků se skupinou malých dětí.

Musím říci, že během čtení celé této série jsem si postavy natolik oblíbila, že se mi s nimi nelehko loučilo. Celou dobu jsem byla jako na trní, jaké komplikace si pro ně Emmy Laybourne ještě připravila. Jedinečné, kruté a nešťastné osudy, které musely prožít malé a dospívající děti, mě zasáhly a jsem si jistá, že ostatní čtenáři to nebudou vnímat jinak.

„Vrátil jsem se k autu. Měl jsem pocit, jako bych se brodil betonem – nebo jako bych ho byl plný. Měl jsem pocit, jako by mi srdce ztěžklo tak, že se už nikdy nebudu cítit lehce.
„Co jsi našel?“ zeptala se Astrid. Modré oči měla jasné a ustarané.
A pak od vedlejšího domu zazněl tlumený výstřel.
„Našel jsem toho chlapa s nulou,“ odpověděl jsem.“ (str. 209)

Autorka ani tentokrát neupustila od pojetí v předchozích dílech. Kapitoly jsou totiž střídány z pohledu hlavních protagonistů. Tentokrát vnímáme tamější svět z pohledu Deana a Josie. Vžíváme se tak nejen do akčního a napínavého děje, ale především také do jejich niterních pocitů. Myslím si, že prožívání zažitého trauma, je zachyceno velmi realisticky a kniha tak nepůsobí pouze jako vymyšlený celek.

„Držím se stranou.
Ta Josie, která se o všechny starala, je mrtvá.
Zabili ji v osikovém háji u dálnice někde mezi Monumentem a Denverem.
Zemřela zároveň s rozzuřeným vojákem.
(Já ji zabila, když jsem zabila toho vojáka.)“ (str. 23)

Styl psaní je od začátku svižný a děj nabírá na intenzitě v průběhu celé knihy. Obě dějové linie jsou velmi intenzivní a emotivní. Sledujeme, kam až jsou lidé schopni zajít, aby někomu ublížili nebo naopak, aby se zachránili. Zvláště dějová linie o Josie a Mariovi se mi opravdu vryla do paměti a citově mě zasáhla.

Závěr této knihy je neuvěřitelně akční a napínavý, čemuž odpovídá také délka několika posledních kapitol. V krátkých a úderných kapitolách děj graduje a šokuje mnoha nečekanými událostmi. Přesto si u mě závěrem autorka získala plusové body a Cesta pustinou ode mě dostává velmi pěkné hodnocení, protože si to právem zaslouží.


 
 Za poskytnutý recenzní výtisk mnohokrát děkuji nakladatelství Baronet.

Knihu si můžete koupit zde.

čtvrtek 12. února 2015

Malý princ

Autor: Antoine de Saint-Exupéry
Nakladatel: Omega
Rok vydání: 2015
Žánr: román



Anotace:
Havárie letadla donutí vypravěče příběhu, který je zároveň autorovým alter egem, k přistání uprostřed pouště. Má zásobu pitné vody sotva na týden a proto musí opravit motor pokud možno co nejrychleji. Prvního dne ulehne unaven po celodenní práci a za úsvitu, stále tisíc kilometrů od nejbližšího lidského obydlí, ho probudí zvláštní hlásek, který ho žádá, aby nakreslil beránka... Alegorická pohádka pro děti i pro dospělé, kteří přemýšlí o ztraceném mládí a hledají životní moudrost, patří mezi nejvýznamnější díla svého druhu.





Stručné nastínění obsahu

Vypravěč příběhu havaruje s letadlem v poušti. Během mnoha pokusů opravit poškozený motor jeho stroje, ho navštěvuje postava malého prince, který ho žádá o nakreslení beránka. Malý princ vypráví pilotovi nejen o jeho malé vlastní planetě, ale také o jeho zážitcích s navštěvováním ostatních planet a zkušenosti s poznáváním jejich obyvatel a různých lidských vlastností.

„Prosím…nakresli mi beránka.“
„Co?“
„Nakresli mi beránka.“
Vyskočil jsem na nohy, jako by do mě uhodil hrom. Důkladně jsem si protřel oči a podíval se podruhé. A viděl jsem malého, zcela neobyčejného človíčka, jak si mě důkladně prohlíží.“ 
(str. 10)




Dojmy a hodnocení

Antoine de Saint-Exupéry ve své velmi úspěšné a po celém světě známé knize zobrazuje svět z pohledu dítěte. Dospělí vidí podle jeho názoru vše jinak a příliš složitě a nedokáží ocenit přirozenou krásu světa a přírody kolem nás.

Tento příběh v sobě také ukrývá poučení. Poukazuje totiž na nedobré lidské vlastnosti a učí děti, co znamenají a umění je u lidí rozeznat.

„Ale náfuka ho neslyšel. Náfukové jsou hluší ke všemu kromě chvály.
„Obdivuješ mě dostatečně?“ chtěl vědět náfuka.
„Co znamená slovo obdivovat?“
„Obdivovat je uznávat, že jsem nejkrásnější, že mám nejlepší šaty, že jsem nejbohatší a nejchytřejší na celé planetě!“ (str. 42)

Zároveň autor mistrně vystihuje lidské jedince a jejich životní náplň, která je pro ně tím nejdůležitějším. V knize sledujeme smysl života u opilce, podnikatele, krále a mnoha dalších postav i zvířat. Můžeme tak nahlédnout do jejich životních cílů a osudů.

Krásný a kouzelný příběh, který pro děti svou obálkou a příběhem vypadá pohádkově, ale pro dospělé skrývá mezi řádky nejedno ponaučení, moudrost a nový náhled na svět. Při každém čtení objevím v Malém princi něco nového a stává se z něj pro mě princ velký s velkým V, s nádhernou atmosférou a inteligentním posláním.

„Tady je moje tajemství. Je strašně jednoduché: kdo chce doopravdy vidět, musí se dívat srdcem. To, co je skutečně důležité, oči nevidí.“ (str. 73)

Malý princ se tak může pyšně řadit k pokladům v mé knihovničce, ke kterému se budu velmi často vracet a nechám se ještě nesčíslněkrát okouzlovat tímto krásným dílem.

 
  
Za poskytnutý recenzní výtisk mnohokrát děkuji nakladatelství Omega.
Knihu si můžete koupit zde.

Věk X: Šachovnice bohů

Autor: Richelle Mead
Nakladatel: Domino
Rok vydání: 2014
Žánr: fantasy, sci-fi


Anotace:
Když vyženeme bohy z našeho světa, jednou se stejně vrátí. A pomsta bude krutá.

V blíže neurčené budoucnosti se vinou náboženských extrémistů svět dostal nebezpečně blízko k samotné hranici zkázy. Následný vývoj událostí připravil velkou chvíli pro Justina Marche, detektiva se specializací na náboženské skupiny, který byl ovšem po zásadním profesním selhání poslán do exilu. Sám je překvapen, že dostává druhou šanci, a v doprovodu Mae Koskinenové se vrací do Republiky spojené severní Ameriky, aby tam splnil nejvýznamnější misi svého života.
Mae byla vychována jako příslušnice aristokratické kasty, ovšem nyní je členkou nejelitnější a nejděsivější jednotky v armádě. Vyniká nejen uměle vylepšenými schopnostmi a reflexy, ale také mrazivě dokonalou krásou, což je paralyzující kombinace – zejména pro samotného Justina.
Společně jsou nasazeni k případu série rituálních vražd a oba si brzy uvědomí, že je pátrání vystavilo strašlivému nebezpečí. Jak totiž jejich vyšetřování pokračuje, shlukují se kolem nich neznámí nepřátelé. Justinovi a Mae se brzy potvrdí neblahé tušení, že kdesi v neznámu se chystají k úderu tajemné mocné síly: vyčkávají na svou šanci zmocnit se vlády nad světem. A pokud se jim to podaří, lidé se stanou pouhými figurkami na šachovnici samozvaných bohů.



Stručné nastínění obsahu

Mae je velmi schopným a jedním z nejnebezpečnějších vojáků Republiky s velmi dobrými vyhlídkami do budoucnosti, kdyby si je ovšem sama nezkazila. Na pohřbu svého kolegy se poprala s jinou ženou, protože nechala svým vlastním citům a emocím převzít vládu nad klidným rozumem, který u ní bývá na prvním místě. Za trest je převelena k jiné službě. Svůj úděl nese velmi statečně, přesto ji ztráta svého původního místa ranila. Věří ale, že až si splní svůj trest, vrátí se její život do dřívějších kolejí.

„Byla to téměř potupná práce, ale Mae si neustále připomínala, že si za to selhání na pohřbu nic jiného nezaslouží. Jenom jeden výlet do provincie, uklidňovala se. Prostě přivezeme SCI toho geniálního a arogantního služebníka a já dostanu zpátky normální službu – a taky uniformu.“ (str. 40)

Ukazuje se však, že má dělat ochranku Justinovi Machovi, který začíná opět pracovat pro vládu na vyšetřování záhadných vražd. Navíc má pocit, že ji často ovládá nadpřirozená síla, kterou si nedokáže sama vysvětlit. Má se někomu svěřit? Nebudou si myslet, že se zbláznila? Když zjistí, že Justin March má podobné zkušenosti, její náhled na svět se brzy mění a vyšetřování rituálních vražd si získává jejich plnou pozornost.




Dojmy a hodnocení

Richelle Mead ve své nové knize Věk X: Šachovnice bohů opět čtenáře přesvědčila o kvalitách dobrého spisovatele a připravila jim zábavné počtení z jiného světa a společnosti. Tato nadaná spisovatelka jako vždy vytvořila sympatické hlavní hrdiny, kteří si snadno získají nejen přízeň čtenářů, ale také jejich soustředění a vychutnání si celé četby.

„Ta se umí hýbat,“ konstatoval spíše sám k sobě. Mae ladně seskočila na zem z takové výšky, že kdokoli jiný by si musel něco zlomit.
Jeho sestra se na něj koutkem oka podívala. „Fakt jo? A to jsi zjistil, až když jsi ji viděl lézt na strom? Že to je jeden z nejnebezpečnějších vojáků v zemi ti jako nestačilo?“ (str. 208)

Šachovnice bohů skrývá čtivý a rozvětvený příběh, který je velmi zdařilý, i když místy dle mého názoru poměrně zdlouhavý. Často se zde objevují zbytečně rozsáhlé a příliš informativní pasáže o tamějším politickém systému.

Mezi řádky nechybí ta správná záhadnost a napětí, díky kterým si mě tato autorka získává v každé její knize. Zde se jedná o tématiku bohů, jejich záhadné moci a nadpřirozené síle. Zároveň se zde můžeme setkat také s kritikou náboženských sekt a manipulací s lidmi skrze různá náboženská vyznání a uctívání boha.

„Viděl, jak se tváří, a chápal proč. Je snadné  opovrhovat náboženstvím, když bláhoví bozi nutí lidi dělat ještě bláhovější věci.
Tobě by neměla dělat starosti Nadiina bohyně, řekl Magnus. Objevila se nám tu jiná. Cítíš to?
Justin už chtěl říct, že ne, ale když se soustředil na své okolí, cítil jemné mravenčení na kůži a cosi nepopsatelného, co se pohybovalo na samotném okraji jeho vědomí.“ (str. 288)

Samozřejmě se tato kniha nedá tématicky srovnávat s předchozími knihami této autorky, ale naneštěstí nedosahuje ani jejich kvalit. Jedná se o zajímavé, originální a čtivé dílo, které ráda doporučuji dalším čtenářům, ale přesto mi zde chybělo něco z autorčiny typické energie, kterou do psaní vkládá a činí z něj to správné a pověstné dílo, které všichni tolik chválí.
  
Za poskytnutý recenzní výtisk v podobě e-knihy děkuji knihy.idnes.cz
Knihu si můžete koupit zde.