neděle 10. května 2015

Chlapec na dřevěné bedně

Autor: Leon Leyson
Nakladatel: Fortuna Libri
Rok vydání: 2013
Žánr: autobiografický román




Anotace:
I v temných časech – zejména v temných časech – vyjde najevo síla a odvaha.

Leonu Leysonovi (narozen jako Leib Lejzon) bylo teprve deset let, když nacisté obsadili Polsko a jeho rodina byla donucena přestěhovat se do krakovského ghetta. S velkou dávkou štěstí, houževnatosti a odvahy Leyson přežil sadismus nacistů. Byly to především šlechetnost a vytrvalost jednoho člověka, muže jménem Oskar Schindler, které zachránily životy Leona Leysona, jeho matky, otce a dvou ze čtyř sourozenců.
Paměti dítěte ze Schindlerova seznamu zachycují s jímavou průzračností nevinnost malého chlapce a jeho střetu s nepředstavitelnou krutostí, bezprávím a zlem. Je pozoruhodné, že navzdory všemu utrpení, které paměti popisují, se jejich autor nenechal unést a zaslepit nenávistí a záští. Z každého řádku vyzařuje naděje, moudrost a lidská důstojnost. Tím jsou Leysonovy paměti výjimečné.




Stručné nastínění obsahu

V roce 1965 se má hlavní hrdina Leyson jako dospělý, ženatý muž, učitel a válečný veterán setkat po dvaceti letech se svým zachráncem, Oskarem Schindlerem. Před dvaceti lety, tedy v jeho patnácti letech, byl se skupinou ostatních židovských dělníků zachráněn před jistou smrtí v Osvětimi. Nyní se rozhodl sepsat svůj příběh, aby tím vzdal čest svému zachránci, který ho nikdy nezatratil a nezapomněl na něj.

„Oskar Schindler si myslel, že můj život má cenu. Myslel si, že stojí za to mě zachránit, i když tím, že mi dával šanci žít, vystavil svůj vlastní život nebezpečí. Teď je řada na mně, abych dělal všecko, co umím, a vyprávěl o Oskaru Schindlerovi tak, jak jsem ho znal. Doufám, že se stane součástí vaší paměti, tak jako jsem já byl vždy součástí jeho paměti.“ (str. 11)





Dojmy a hodnocení

Hlavní hrdina začíná své vyprávění od svého dětství se sourozenci a rodinou. Zasazuje jej do Narewky, která je přibližně pět set kilometrů od Krakova. Popisuje své zážitky, rodinný život a vztahy se třemi bratry a jednou sestrou.

Ukazuje nám život bez moderních technických vymožeností. Skrze řádky vnímáme hrdinovy pocity z elektřiny, když byla poprvé zavedena do jejich domu, první jízdu vlakem, splachovací toaletu nebo také vidění velkoměsta a tamějšího moderního života.

„Měli jsme záchod společný s třemi jinými rodinami. Tatínek zatáhl za řetízek za toaletou a já jen koukal, s rozšířenýma očima, jak voda teče a záchodová mušle se plní. Až do té chvíle jsem si myslel, že svítící žárovka je největší vynález, ale teď jsem si uvědomil, že nebudu muset podnikat noční výlety do venkovní budky.“ (str. 41)

V průběhu celé knihy se objevují pasáže, kdy Leyson vyjadřuje vděk za svůj život. Jako malý chlapec myslel, že jeho život není vůbec cenný a nic dobrého si nezaslouží.

Hlavní protagonista po celou dobu vypravování komunikuje se čtenářem, což je báječný prvek, který se do typu těchto příběhů bez debat hodí.

Chlapec na dřevěné bedně je opravdu působivou autobiografií, která vás nejen citově zasáhne, dojme a rozesmutní, ale především vás donutí zamyslet se nad nešťastným osudem mnoha lidí během druhé světové války, kteří neměli to štěstí jako hlavní hrdina Leyson.



  
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fortuna Libri.


Knihu si můžete koupit zde.

Žádné komentáře:

Okomentovat