pondělí 4. května 2015

Do poklidné modři

Autor: Veronica Rossi
Nakladatel: Knižní klub
Rok vydání: 2014
Žánr: fantasy, sci-fi




Anotace:
Árie a Perry jsou rozhodnuti najít Poklidnou modř, bezpečné útočiště před éterovými bouřemi dříve než Sobol a Hess. V jeskyni, kde nalezli provizorní útočiště, se snaží usmířit obě skupiny, Osadníky a Outsidery, které spojuje jen nenávist k jejich zoufalé situaci. Čas běží a je třeba zachránit Uhlíka, kterého kvůli jeho neobyčejným schopnostem unesli Sobol s Hessem. Pak dorazí žalem zničený, rozzuřený Roar a svou touhou po pomstě všechny uvrhne do nebezpečí.
Perrymu a Árii nezbývá než sestavit zcela nepravděpodobnou družinu a vydat se na beznadějnou záchrannou akci. Uhlík není jen klíčem, který jim odemkne Poklidnou modř, a jedinou nadějí na přežití – je to i jejich kamarád. V umírajícím světě má smysl jediné – přátelství.




Stručné nastínění obsahu

Perry s Árií a jejich skupinkou mají před sebou jediný cíl, který je pro něj v tuto chvíli nejdůležitější – najít Poklidnou modř a dostat tam bezpečně nejen svůj kmen, ale také Outsidery, kteří se k nim připojili. Celou situaci jim však komplikuje únos Uhlíka a spojení nepřátelského kmenu s velitelem Outsiderů, kteří chtějí Poklidnou modř objevit první. Kdo zvítězí a přežije?

„Byli jen šesticí lidí, která měla mezi sebou nejméně tucet různých problémů. Ale na tom nezáleželo. Nesmělo na tom záležet.
Museli zachránit Uhlíka. Potřebovali zjistit polohu Poklidné modři a potřebovali vznášedla, aby se tam dostali.
Árie otevřela oči a zahleděla se na Roara.
Potřebovali pomstu.“ (str. 136)




Dojmy a hodnocení

Závěrečný díl trilogie Nebe plynule navazuje na předchozí díl s názvem Cesta věčnou nocí. Na začátku knihy tedy nečekejte žádné shrnutí předchozích dílů, na to autorka nemá čas, protože čtenáři mají před sebou závěr předchozí knihy. Doporučuji tedy po sobě jdoucí knihy číst bez větší přestávky nebo si pečlivě připomenout předchozí děj a především klíčové informace a události v jeho závěru.

Jak už to u správných závěrů bývá, i závěr obsažený na začátku této knihy je nabitý akcí, napětím a nebezpečnými událostmi, které navíc komplikují citové záležitosti mezi hlavními protagonisty. Stručně řečeno se jedná o skvělý závěr Cesty věčnou nocí.

„Když Roar nakonec promluvil, zlomila jeho slova Árii srdce.
„Nemohl jsem nic dělat. Nemohl jsem Sobola zastavit. Odpusť mi to, Perry. Stalo se to hrozně rychle. Odešla. Ztratil jsem ji, Perry. Odešla.“ (str. 56)

A teď už k samotné knize Do poklidné modři. Jedná se opět o čtivé a neméně napínavé dílo jako předchozí díly. Autorka se nebojí do svých děl zahrnout časté velmi kritické a významné okamžiky, které mohou naprosto změnit směr, kterým se bude příběh ubírat. V závěrečné knize totiž Veronica Rossi nemá téměř žádné slitování se svými hlavními postavami. Ví totiž moc dobře, jak své čtenáře upoutat a postavit je před překvapivé události svého díla.

„Sobolovy oči zazářily. „Pak se zeptám ještě jednou: Až znovu nabudeš sil, uděláš přesně to, co ti řeknu? Podrobíš se mi, Uhlíku? Podřídíš svou sílu mým rozkazům?“ (str. 214)

Postavy, které nás doprovází celou trilogií, jsou velmi dobře vystižené a sympatické. I když osud těchto postav nemá právě příliš veselé vyhlídky na přežití, autorka ani v takových chvílích nezahálí, aby čtenářům do knihy zahrnula vztahovou problematiku. V tomto příběhu několikrát poukazuje na sílu lásky a především přátelství, na kterém je třeba pracovat a vážit si jej.

Musím říci, že mě autorka s tímto dílem velmi mile překvapila a zpříjemnila mi nejeden večer. Pokud jste četli předchozí díly, rozhodně neváhejte, protože závěrečný díl této série by vám neměl uniknout.



 

Za poskytnutý recenzní výtisk mnohokrát děkuji nakladatelství Knižní klub.


Knihu si můžete koupit zde.

Žádné komentáře:

Okomentovat