úterý 4. srpna 2015

Pod sněhem

Autor: Petra Soukupová
Nakladatel: Host
Rok vydání: 2015
Žánr: román


Anotace:
Zdánlivě běžná situace: Tři sestry nasedají jednoho zimního dne do auta a vyrážejí k rodičům na oslavu otcových narozenin. Blanka se dvěma dcerami, miminem a psem, Olina se synem a ipadem, Kristýna s kocovinou. V plném autě se však spolu s nimi ocitají i jejich životní příběhy, vzpomínky na dětství, nenaplněné sny a frustrace, a atmosféra tak už po několika kilometrech jízdy houstne. A to ještě žádná ze sester netuší, že další nepříjemnosti je čekají v domě rodičů.

V rodinných vztazích a na první pohled obyčejných událostech dokáže Soukupová zachytit otisky spletitých osudů s takovou bravurou, že před čtenářem vyvstávají jako jedinečná životní dramata. Autorčin typický způsob vyprávění s přirozenou lehkostí podtrhuje autenticitu příběhu a vtahuje do něj čtenáře natolik, že se sám stávám jedním z pasažérů auta jedoucího zimní krajinou.




Stručné nastínění obsahu

Olina, Blanka a Kristýna se domluvily, že společně pojedou za rodiči na oslavu narozenin svého otce. Jejich společná jízda s dětmi a se psem se však komplikuje jak jen je to možné. Plné auto, otrávené děti, naštvané sestry, to vše tvoří jeden příběh obohacený o jejich trápení v osobních životech. Komplikace nejsou tedy jen na cestě trvající čím dál delší dobu, ale každá si s sebou sbalila i své starosti a to ještě netušily, že další je teprve čekají.

„Olina ji tedy nechá, tady už tečou nervy, přitom zatím o nic nejde, mimino spí, děti neprudí, čím dřív se to vyřeší, tím dřív budou konečně tam a tahle pekelná jízda skončí.“ (str. 137)




Dojmy a hodnocení

Celý příběh se odehrává během jednoho jediného dne, kdy tři sestry cestují se svými ratolestmi do domu svých rodičů, aby svému otci uspořádaly pěknou narozeninovou oslavu plnou dobrého jídla, radosti a pohody.

Každá dcera si s sebou však kromě dárků pro svého otce veze ještě své starosti a trápení, která se snaží alespoň pro dnešek upozadit a předstírat šťastnou náladu. Přesto se ke svému osobnímu životu a jeho problematice často vrací, ať už je to pouze ve svých myšlenkách a úvahách či v letmých náznacích.

„Ale netrápit se tím dlouho, za prvé je to drobnost, kterou ona umí snadno vyřešit, a za druhé nad Liborem moc nepřemýšlet, jenom by jí to zkazilo náladu a ona musí mít náladu bezvadnou, až on odpoledne přijede, protože on kvůli tátově oslavě nemůže pracovat celý den, a on má stále práce moc, takže je nutné se k němu chovat vděčně, že takovouhle oběť vůbec přinese.“ (str. 55)

Všechny postavy, ať už dospělé ženy nebo jejich děti působí naprosto realisticky a jsem si jistá, že v každé postavě si čtenář najde něco sympatického. Mně hlavní postavy byly velmi sympatické. Jedna svobodná matka bez otce dítěte soustředící se na svoji kariéru, druhá se třemi dětmi a manželem, který o ni nejeví žádný zájem a třetí má poměr se ženatým mužem. Každá je úplně jiná, často se dohadují a nechápou život té druhé, přesto je všechny spojuje jedno – nedostatek spokojenosti a štěstí v osobním životě a to především s mužským protějškem. Stejným příkladem je i jejich vlastní matka, o které netušily, jaké trápení zažívala a zažívá se svým manželem, jejich otcem.

Aktuální příběh, dělící se na tři části, je prolínán vyprávěním právě jejich matky o jejím současném životě i minulých událostech a stejně tak se tam objevují i zážitky děvčat z jejich dětských let. Celý příběh tyto drobné útržkovité informace okořeňují a lépe tak poznáváme nejen jejich dřívější život, rodiče a rodinné vztahy, ale především jejich osobnosti.

Autorčin styl psaní je naprosto jedinečný a já jsem si ho naprosto oblíbila. Petra Soukupová totiž popisuje nejen samotnou cestu, ale také jednotlivé postavy a jejich život. To vše ale umí velmi osobitým způsobem, s lehkostí a občasnými veselejšími situacemi. Díky ní se navíc dostáváme do myšlenek a vnímání každé postavy a udivilo mě, že spisovatelka zahrnula do svého příběhu i smýšlení dětí o náhledu na život a především sama na sebe.

„Nemůže teď jíst, protože u babičky jíst bude muset, aby to nebylo nápadný, nechce, aby to mamka řešila, protože podle mamky je Fany akorát, ale to prostě tak není, musí zhubnout. Do léta, teď se to ještě skreje oblečením. Až budu hubená, tak se pak nebudu tolik bát s lidma bavit, myslí si Fany. Bude ze mě úplně jinej člověk.“ (str. 89)

Po celou dobu čtení jsem měla pocit, že hlavní postavy doprovázím na jejich cestě za rodiči a ačkoliv dílo Pod sněhem popisuje mezilidské vztahy a jejich komplikace, které bychom nejraději všichni občas ukryli pod sníh a nechali zmrznout, u příběhu jsem se bavila.

„Ty prevíte, řekne mu Blanka, něžně ho shodí na zem, Baron chroptí z té celé námahy, Blanka ho popadne do rukou, fuj, ten je zaprasenej a potřeboval by utřít, ale nemá s sebou pro něj ručník, no nic, šoupne ho do auta pod sedačku.
A ne že vyskočíš nahoru, Barone, dodá úplně vážně.
Zabouchne za ním a Baron vesele vyskočí na sedačku.“ (str. 149)

Knihu Pod sněhem vám tedy nejen doporučuji, ba přímo vnucuji. Mně byla kniha poskytnuta k recenzním účelům v podobě e-knihy a jsem pevně rozhodnutá o koupi knihy v papírovém formátu, tak moc mě tento příběh okouzlil. A to už je dostatečný důkaz o kvalitě této knihy, co říkáte?




Za poskytnutý recenzní výtisk v podobě e-knihy mnohokrát děkuji internetovému knihkupectví KNIHCENTRUM.cz
 

                                                              E-knihu si můžete koupit zde.

Žádné komentáře:

Okomentovat