neděle 6. března 2016

Dřevěné ženy

Autor: Petr Prouza
Nakladatel: Šulc - Švarc
Rok vydání: 2015
Žánr: historická, současná literatura




Anotace:
V novém románu Petra Prouzy sledujeme bohatý děj, ve kterém je bez zřejmého rozlišení zachycena vedle běžné každodennosti i fantazie, sny a zamlčovaná tajemství. V barvitých událostech nedlouho po úkladné vraždě následuje oběť nejvyšší, vroucí láska je střídána bizarní erotikou a noc vyvolává magické postavy, jejichž existenci potvrzuje plynoucí čas. Podivuhodné dřevěné ženy zvláštním způsobem procházejí ságou rodiny Kubotů v průběhu několika generací. Zrodily se v Rýchorském pralese již v šestnáctém století přičiněním zakladatele rodu Karla Kubota, který přišel do Krkonoš z Korutan kolem roku 1560 na pozvání císařského správce jako zručný dřevorubec. Uměl to se dřevem, stavěl horské chalupy, byl šikovný truhlář, řezbář a ukrytý v chodícím stromu si v pralese uměl obstarat dostatek zvěřiny. Hlavně se pak prosadil jako úspěšný zlatokop. V čase dlouhé samoty si z bukového kmenu vydlabal necudně vyhlížející dřevěné nahé ženy, které občas i oživly, když rozžvýkal kousek houby od báby kořenářky. Dřevěné ženy však v součinnosti s chodícím stromem neblaze ovlivní osud svého stvořitele. Přestože je ukryl navěky hluboko ve sklepě horské chalupy, kde žije spokojeně s manželkou a dětmi, tajemství jejich existence se proti němu obrátí neslitovným závěrem. Po dlouhé odmlce se dřevěné ženy překvapivě opět zjeví v rušných letech na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Pokračovatel rodu, další Karl Kubot, proslulý pašerák a posléze nechtěný účastník první světové války, nepřestává hledat osvobozující východisko z drásavých vzpomínek na svou dávno minulou vinu. V nejobsáhlejší třetí části jedinečné románové fresky se ocitáme v posledních desetiletích 20. století a v současnosti. Třetí Karel Kubot je pražský advokát se zdárnou profesní kariérou a osobní spokojeností ve šťastném manželství. Nečekaná tragická příhoda však zcela zpřevrací jeho život. Od stále doléhajících výčitek hledá úniky v podivných vztahových dobrodružstvích i jiných obtížně pochopitelných činech. A teprve až se intuitivně sblíží s nalezenými dřevěnými ženami i chodícím stromem, dokáže se i on vymknout ze svého spletitého osudu.



Stručné nastínění obsahu

V šestnáctém století se u zakladatele rodu vytvořila záhadná kletba, která provází Kubotův rod až do současnosti. Kletba obnáší nějaký hřích vždy prvorozeného syna, který musí odčinit dobrým skutkem a za který musí ve svém životě vždy zaplatit. Zároveň celý rod provází dvě ženy vyřezané ze dřeva, které vytvořil první Karl Kubot, jenž byl zároveň zakladatelem celého rodu. Je jen otázkou času, kdy se začnou objevovat okamžiky, kdy dřevěné ženy působí naprosto živě a reálně. I přesto, že generace vymírají a nastupují nové, dřevěné ženy neustále přežívají schované v nějaké skrýši, o které věděl vždy jen prvorozený syn současného rodu. Dřevěné ženy doprovázejí i současného hlavního hrdinu pražského právníka Karla Kubota na jeho poslední cestě životem.

„Nikam neutekly, stály tam skryté zvědavým očím jako nějaké pravověrné muslimky zcela zahalené, ovšem jen v pracovních jutových pytlích. Pomalu jsem je odhalil a opět mě pohltil stejný, silný pocit jako poprvé.
Jako by se nad dráždivými dřevěnými ženami rozevřela podivuhodná průhledná kupole, v níž kroužilo tekuté světlo, které vzlínalo po ženách, ale zázračně oblévalo i mě.“ (str. 147)





Dojmy a hodnocení

Dřevěné ženy jsou velmi zdařilou knihou z pera neobyčejně talentovaného českého spisovatele Petra Prouzy. Přestože je tento román právě mystickými okamžiky odlišný od Prouzových jiných knih, právě proto je neobyčejně poutavý.

Kniha disponuje vícero dějovými liniemi. Od šestnáctého století sledujeme vývoj jednotlivých rodových linií až do současnosti, které se odehrávají od samého počátku ve stejném domě. Některé události v těchto rodinách stoletími prochází až do současnosti s téměř děsivou opakovatelností. V ději se prolínají někdy i mystické okamžiky, když hlavní hrdinové mívají pocit, že dřevěné ženy obživly.

„Bukové dřevo v řezu má světle hnědou až narůžovělou barvu a při jisté představivosti, která kupodivu Kubota v tomto neminula, to v úsporném světle olejové lampy připomínalo lidskou kůži.“ (str. 30)

Některým čtenářům může dát více přemýšlení orientovat se v časových linií příběhu a zároveň pochopit mystické až nadpřirozené prvky, které se v knize často vyskytují. Tyto okamžiky totiž střídá reálný popis rodových linií Kubotova klanu, proto je opravdu nutné se na dějové události více soustředit.

Samozřejmě nechybí pro Petra Prouzu typické psychologické podání hlavních protagonistů včetně jejich nejniternějších pocitů. Tím se čtenář udržuje v napětí až do konce příběhu. Dle mého názoru se kniha čte naprosto jedním dechem.



Za poskytnutý recenzní výtisk mnohokrát děkuji internetovému knihkupectví KNIHCENTRUM.cz
Knihu si můžete koupit zde.

2 komentáře:

  1. Pěkná recenze, i když knížka asi není nic moc pro mě. :) I když si občas říkám, jestli by mi neprospělo taky si přečíst něco podobného, ale nakonec to vždycky zavrhnu. :)

    Mimochodem, pořádám na blogu soutěž o knížky, tak bych byla opravdu moc ráda, kdyby ses zúčastnila.

    OdpovědětVymazat
  2. Knihu mám doma, tak jsem moc zvědavá, jak mi sedne. Moc se mi líbí recenze :)

    OdpovědětVymazat